Rozhodčí doložka jako zneužívající klauzule

Rozhodování podle zásad spravedlnosti

Působení stálého rozhodčího soudu jako tzv. určovacího místa (appointing autority)

I. Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládána v tom smyslu, že vyžaduje, aby rozhodčí soud, kterému je předložena žaloba, posoudil neplatnost rozhodčí doložky a usnesením rozhodl o tom, že jeho pravomoc není dána, nebo naopak v řízení pokračoval a rozhodl. Při zkoumání, zda lze rozhodčí doložku považovat v posuzovaném případě za tzv. zneužívající klauzuli, postupuje rozhodčí soud ex offo, uvedenou otázku zkoumá a musí se s ní vypořádat, i když spotřebitel neplatnost rozhodčí doložky v rámci rozhodčího řízení neuplatnil.

II. Rozhodčí doložka obsažená ve spotřebitelské smlouvě není nepřiměřenou podmínkou (zneužívající klauzulí) bez dalšího, ale rozhodčí soud je povinen zkoumat, zda představuje s přihlédnutím k okolnostem případu takovou nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků stran smlouvy, která je významná, resp. značná.

III. I když český zákon, který je rozhodce povinen v rozhodčím řízení aplikovat, neuvádí rozhodčí doložku v příkladmém výčtu zneužívajících klauzulí obsaženém v ustanovení § 56 odst. 3 obč. zák. jako tzv. nepřípustné smluvní ujednání, je třeba i tak zkoumat, zda za něj nemůže být rozhodčí doložka s přihlédnutím ke všem okolnostem posuzovaného případu považována, neboť takový výklad je možno považovat za výklad eurokonformní, souladný se smyslem Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, a i když je z hlediska rozhodce jako interpreta významný toliko text občanského zákoníku, který jedině představuje transponovanou normativní větu shora specifikované směrnice a je jedině obecně zavazující, je vhodné k textu směrnice v obdobných případech přihlédnout.

IV. Rozhodování podle zásad spravedlnosti ve smyslu ustanovení § 25 odst. 3 zákona o rozhodčím řízení, pokud jej vnitrostátní právní řád či dohoda stran připouští, nezpůsobuje bez dalšího významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele, pokud Jednací řád stálého rozhodčího soudu na aplikaci zásad spravedlnosti v těchto případech pamatuje a byť jen potenciální nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele vyvažuje.

V. Účastník, jenž tvrdí, že pověření rozhodce k rozhodování na základě spravedlnosti způsobuje nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele, je povinen specifikovat, v čem konkrétně spatřuje nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele, případně jak se tato nerovnováha projevila (může projevit), a dále je povinen specifikovat, na základě jakých skutečností se domnívá, že je jím tvrzená nerovnováha v právech a povinnostech značná, resp. významná. Bez této specifikace je námitka nepřezkoumatelná.

VI. Rozhodce je povinen přezkoumat, zda případné přisvědčení námitce nepřiměřenosti smluvní podmínky není porušením principu rovnosti stran, který má v takovém případě přednost.

VII. Působení stálého rozhodčího soudu jako tzv. určovacího místa (appointing autority) není omezeno hranicemi státu, v němž má stálý rozhodčí soud sídlo.

Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při IAL SE ze dne 16. 7. 2010, sp. zn. 108/2010