V rozhodčím řízení má institut svědecké výpovědi zcela marginální postavení a rozhodnutí rozhodce o neprovedení důkazu výslechem svědka je předvídatelným rozhodnutím. Podle ustanovení § 20 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, mohou rozhodci vyslýchat svědky, znalce a strany jen když se k nim dobrovolně dostaví a poskytnou výpověď. Také jiné důkazy mohou provádět jen tehdy, jsou-li jim poskytnuty. Rozhodce tedy nedisponuje žádným donucovacím nástrojem. Tato vlastnost všech důkazních prostředků, ve spojení s absencí trestněprávních důsledků v případě křivé výpovědi, upozaďuje význam institutu svědecké výpovědi v rozhodčím řízení. Jinak řečeno, pokud se svědek k rozhodci vůbec dostaví, není jeho křivá výpověď sankcionována trestněprávními předpisy.

Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při IAL SE ze dne 23. března 2010, sp. zn. 54/2010