I. Podle ust. § 7 odst. 1 ZRŘ rozhodčí smlouva zpravidla určuje počet a osoby rozhodců a nebo stanoví způsob, jak počet a osoby rozhodců mají být určeny. Nemá-li rozhodčí smlouva ustanovení o určení osob rozhodců ani ujednání o způsobu jejich určení, jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce a tito rozhodci zvolí předsedajícího rozhodce. Toto ustanovení dává stranám mj. možnost, namísto určení osoby (osoby rozhodců v rozhodčí smlouvě, dohodnout způsob určení osoby rozhodce, popř. způsob určení jejich počtu.

Strany se tak mohou zásadně shodnout, že rozhodce může být vybrán sjednaným způsobem ze seznamu rozhodců vedeného soukromým subjektem, např. zájmovým sdružením a že použijí v rozhodčím řízení pravidla vydaná tímto subjektem (§ 19 odst. 1 ZRŘ – strany jsou oprávněny dohodnout se na postupu vedení řízení). Jinak řečeno, není v rozporu s uvedenými ustanoveními ZRŘ, aby si strany sjednaly a součástí rozhodčí smlouvy učinily ujednání, že výběr rozhodce bude proveden z takto vedeného seznamu rozhodců stranami sporu, nebo pověřenou osobou. V takovémto případě půjde o rozhodčí řízení ad hoc, nikoliv o rozhodování stálým rozhodčím soudem dle § 13 ZRŘ.

II. Dovolací soud dospěl v posuzované věci k závěru, že předmětné rozhodčí doložky neobsahují určení rozhodce ad hoc, popř. způsob jeho určení ve smyslu § 7 ZRŘ. V rozhodčích doložkách se odkazuje pouze na to, že případné spory je nutné uplatnit u společnosti Arbitr, s.r.o., s tím, že se řízení podrobí Rozhodčímu řádu vydanému této společnosti, v němž je upraveno jmenování rozhodce(ů) a pravidla řízení, popř. další otázky. Z toho vyplývá, že je v rozhodčí doložce odkazováno na právnickou osobu, která není stálým rozhodčím soudem a která nebyla oprávněna vydat Rozhodčí řád a Sazebník rozhodčích poplatků a náhrad, což má za důsledek, že takovéto rozhodčí doložky jsou podle § 39 obč. zák. neplatné pro obcházení ust. § 13 zák. č. 216/1999 Sb. (viz R 45/2010).