Ustanovení § 7 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále „zákon“, popř. „ZRŘ“) dává stranám mj. možnost, namísto určení osoby (osob rozhodců) v rozhodčí smlouvě, dohodnout způsob určení osoby rozhodce, popř. způsob určení jejich počtu.

Strany se tak mohou zásadně shodnout, že rozhodce může být vybrán sjednaným způsobem např. ze seznamu rozhodců vedeného soukromým subjektem, např. zájmovým sdružením a že použijí v rozhodčím řízení pravidla vydaná tímto subjektem (§ 19 odst. 1 ZRŘ – strany jsou oprávněny dohodnout ses na postupu vedení řízení). Jinak řečeno není v rozporu s uvedenými ustanoveními ZRŘ, aby si strany sjednaly a součástí rozhodčí smlouvy učinily ujednání, že výběr rozhodce bude proveden z takto vedeného seznamu rozhodců stranami sporu nebo pověřenou osobou. V takovém případě půjde o rozhodčí řízení ad hoc, nikoliv o řízení před stálým rozhodčím soudem ustanoveným v souladu s § 13 zákona.

Strany se mohou též podle § 13 zákona dohodnout na příslušnosti stálého rozhodčího soudu. Stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze na základě zákona a mohou vydávat své statuty a řády, které musí být uveřejněny v Obchodním věstníku; tyto statuty a řády mohou určit způsob jmenování rozhodců, jejich počet, a mohou výběr rozhodců vázat na seznam vedený u stálého rozhodčího soudu. Statuty a řády mohou též určit způsob řízení a rozhodování i jiné otázky související s činností stálého rozhodčího soudu a rozhodců včetně pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců. Jestliže se strany dohodly na příslušnosti konkrétního stálého rozhodčího soudu a neujednaly v rozhodčí smlouvě jinak, platí, že se podrobily předpisům shora uvedeným, platným v době zahájení řízení před stálým rozhodčím soudem.

V předmětné rozhodčí doložce se smluvní strany dohodly, že „veškeré případné spory vzniklé mezi nimi ve vztahu upraveném touto smlouvou a nebo v souvislosti s ní, budou rozhodovány v rozhodčím řízení ve smyslu zákona 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů podle právního řádu České republiky a jednacího řádu pro rozhodčí řízení Č. A. R. na základě písemných podkladů a vyjádření stran, bez nařízení ústního jednání, a to jediným rozhodcem. Rozhodce bude jmenován ze seznamu rozhodců vedených při Č. A. R. správcem tohoto seznamu. Rozhodčí řízení bude zahájeno podáním žaloby, kterou podá kterákoli ze stran a ukončeno vydáním rozhodčího nálezu nebo usnesením.“.

V dané věci je proto třeba posoudit, zda se jednalo o postup podle ustanovení § 7, popřípadě § 19 zákona, nebo zda sjednání předmětné rozhodčí doložky bylo v rozporu s ustanovením § 13 zákona, resp. zda společnost Č. A. R. – asociace rozhodců s. r. o., se sídlem Břasy 360, IČ 261 93876 (dále jen „Č. A. R.“) byla oprávněna vydat Pravidla rozhodčího a smírčího řízení vedeného rozhodci sdruženými v Asociaci rozhodců České republiky (dále jen „Pravidla“) včetně sazebníku náhrad a odměn rozhodců s obdobným obsahem jako je k tomu oprávněn stálý rozhodčí soud.

Z povahy společnosti Č. A. R. je zřejmé, že tato společnost není stálým rozhodčím soudem zřízeným podle § 13 ZRŘ a vzhledem k tomu není oprávněna vydat Pravidla, podle nichž byl měla vykonávat takové činnosti, které jsou zákonem svěřeny do působnosti stálých rozhodčích soudů, zejména jmenování rozhodců, zahájení řízení podáním žaloby u Č. A. R., stanovení odměn a náhrad atd. a v tomto smyslu vydávat svá Pravidla.

Dovolací soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že v daném případě nejde pouze o situaci, kdy si strany v souladu s ustanovením § 7, popř. § 19 ZRŘ sjednaly, že rozhodce bude vybrán ze seznamu rozhodců vedeného soukromým subjektem, popřípadě že použijí pravidel týkajících se postupu řízení vydaných takovým subjektem. Je zřejmé, že v rozhodčí doložce je odkazováno na subjekt, který není stálým rozhodčím soudem, a proto pro něho nevyplývá oprávnění vydat Pravidla a jmenovat rozhodce ze seznamu jím vedeného, včetně sazebníku odměn a náhrad. Vzhledem k tomu je nutné dospět k závěru, že sjednání rozhodčí doložky s uvedeným obsahem je neplatné podle § 39 občanského zákoníku pro obcházení ustanovení § 13 ZRŘ (viz též Rc 45/2010).